Permakultura aneb Jak udržet životní prostředí pro další generace
9.6.2011 | autor: Redakce PŽ
V dnešním článku věnovaném permakultuře bych vám chtěl zprostředkovat pro někoho možná trochu netradiční pohled na oblast bydlení. Dobré a kvalitní bydlení (stejně jako další věci v našem životě) závisí na vytvoření a uspokojení spousty rozličných vztahů, potřeb a interakcí mezi člověkem a jeho okolím. Pokud stavíte či vybíráte pro sebe vhodný dům, je jedna z nezanedbatelných podmínek pro jeho výběr i velikost pozemku pro zahradu, množství vzrostlých stromů nebo prostor pro jejich zasazení, orientace vůči světovým stranám, intenzita slunečního svitu, zastínění pozemku okolní zástavbou, blízkost lesa nebo vodního toku či zpěv ptáků. Pokud bychom to měli shrnout , jde vlastně o vztah k přírodě.
Kam mizí zemědělská půda?
Možná je to dáno i tím, že někde v nás může být historicky a podvědomě zakořeněn vztah k půdě jakožto určité formy jistoty. Jako něco, co nám pomyslně i fakticky poskytuje „pevnou půdu pod nohama". Vždyť jak naši nedávní, tak i naši velmi vzdálení předci měli k půdě velký respekt, starali se o ni a byli si vědomi její hodnoty a důležitosti pro život.
Co myslíte, jaký vztah k půdě má naše společnost? Má pro nás dnes ještě půda nějakou hodnotu? Tedy kromě tržní, tím, že ji prodáme developerské společnosti na stavbu rodinných domků, obchodního střediska , či distribučního skladu? Pomohu si definicí z jednoho materiálu OSN, která říká: „Půda jako jeden z hlavních zdrojů biosféry je omezený a nenahraditelný přírodní zdroj; v případě postupující degradace a její ztráty se stává tento zdroj v mnoha částech světa hranicí dalšího rozvoje lidské společnosti. Jestliže by půda přestala existovat, přestane existovat biosféra s ničivými následky pro lidstvo".
Ještě přidám trochu čísel: Mezi lety 2000 a 2008 ČR přišla o 195 km2 zemědělské půdy. Pro lepší představu dodejme, že se jedná o plochu přibližně 32 000 fotbalových hřišť. Čistý úbytek od roku 1990 do roku 2006 dosáhl rozlohy 537 km2 - to odpovídá ploše větší, než je rozloha hlavního města Prahy v jeho administrativních hranicích! Nechci vás tady strašit ani unavovat čísly , ale rád bych vám těmito řádky dal námět k zamyšlení nad naším vztahem k půdě a surovinám, které běžně používáme a máme kolem sebe.
Permakultura zahrnuje i využití dešťové vody
Další z takto důležitých surovin je voda. V naší zemi máme to štěstí, že je jí prozatím dostatek. Běžně používáme pitnou vodu v domácnosti k pití, vaření, koupání, praní, splachování WC, zalévání zahrady a ani příliš neuvažujeme nad tím, kde se bere. Prostě jen otočíme kohoutkem a pokud to vůbec zaregistrujeme v té záplavě složenek, možná se podivíme nad opětovným každoročním nárůstem ceny. Nemusí být však daleko doba, kdy budeme ekonomicky donuceni lépe s vodou hospodařit. Proč to neudělat již nyní?
Již dnes existuji různé systémy na využití dešťové vody na zalévání zahrad, splachování WC a praní prádla. Nejen, že šetříte svou peněženku, ale dešťová voda je měkká a nezanáší nám potrubí. Systém využití dešťové vody má samozřejmě i své mínusy - nutno vodu zbavit mechanických nečistot, což vyžaduje vstupní investice. Další úžasné využití srážkové vody je zapojit ji do přírodního koloběhu v zahradě formou jezírek, různých zavlažovacích a vsakovacích rýh tak, aby většina vody zůstala na pozemku a neodtekla pryč - v horším případě do kanalizace a v lepším případě k sousedovi. Fantastický příklad využití nejen srážkové vody můžete zhlédnout na krátkém videu od Billa Mollisona. A právě Bill Mollison je zakladatelem a propagátorem konceptu, kterému se říká permakultura.
Co je to tedy ta permakultura?
Permakultura je designerský styl vytváření nejen zahrad, ale i veškerého prostředí, ve kterém člověk žije, a to způsobem, který je trvale udržitelný a stále se obnovující. Vychází z pozorování přírodních systémů a z moudrosti tradičního zemědělství, staví ale také na moderním vědeckém a technickém poznání. Kromě zakladatele permakultury Billa Mollisona je dalším praktickým propagátorem tohoto stylu ve světe např. Sepp Holzer. Pro toho, kdo se chce seznámit s tímto směrem podrobněji, mohu vřele doporučit knihu napsanou v češtině od Jaroslava Svobody Ekozahrady. Je v ní plno netradičních a zajímavých informací, které vás překvapí, inspirují, pobaví a možná i změní vaše současné nazírání na život.
Pokud jste dočetli text o permakultuře až sem, věřím, že jsem upoutal vaši pozornost a podnítil k zamyšlení nad tím, že i když to tak někdy nevypadá, jsme součástí velmi bohatého a rozmanitého systému, kterému se říká příroda, a pokud ji pochopíme a respektujeme, je i ona k nám velmi štědrá a poskytne nám úžasné a bohaté místo pro náš život.
Martin Škornička (více o něm zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.