Žena na cestách muslimskou zemí aneb Když se řekne Írán…

Autorka tohoto textu nás zavádí do exotického Íránu, který je na Západě opředen mnoha mýty a stereotypy. Skutečně je situace v Íránu taková, jakou nám ji předestírají média? V tomto zajímavém článku se dozvíte například to, že Íránci jsou pohostinní lidé, kteří s cizinci jednají jako v rukavičkách. Přečtěte si o dobrodružství jedné zvídavé české cestovatelky a možná si sami položíte otázku, nakolik člověk může věřit tomu, co se říká či píše, a nakolik se potřebuje spolehnout na vlastní zkušenost.

Samy uprostřed cizí země

Stojíme s Radkou bezradně na rušné ulici menšího města Kelachay na severu Íránu u Kaspického moře, v průvodci marně hledáme informaci, jak se dostat k Bahrim Abad, horkým pramenům, ve kterých se dnes toužíme vykoupat. Prý je to odsud 5 km. Ale kterým směrem? Perské nápisy všude kolem nám mnoho neřeknou.

Vtom se k nám přitočí vysoký pohledný muž, je mu něco kolem 45 let, a ptá se pěknou angličtinou: „S čím vám mohu pomoci?" Je to Javad. Snažíme se vykoktat perský název těch horkých pramenů, ukazujeme mu v průvodci klikyháky vedle latinkou napsaného názvu Bahrim Abad. A on na to: „Bydlím tady už 20 let, ale v životě jsem o takovém místě neslyšel. Pojďte ke mně na čaj a něco už vymyslíme."

V kruhu íránské rodiny

Zůstaly jsme 4 dny. Jeho rodina nás hostila, povídali si s námi o všem možném, vozili nás po okolí, brali nás od první chvíle jako své blízké příbuzné. A takový je celý Írán. Je to jen jeden z desítky podobných zážitků, které se mi poštěstilo tam zažít. Takové mám vzpomínky z roku 2005, kdy jsem Írán naposledy navštívila. Pamatuji si jej jako zemi velmi vstřícných lidí, kteří cestovatele, který do těchto končin zavítá, zahrnou úsměvy a obrovskou pohostinností a laskavostí.

Chovat se k hostům přicházejícím zdaleka či blízka jako ke členům rodiny je tady snad nad všechny hodnoty. U Margoon waterfalls se o nás dokonce přetahovali: Kdo dnes bude tyto hosty mít u sebe doma? Hashan, který umí trochu anglicky, nebo Mr. Niazi, stopař, kterého jsme přibraly po cestě taxíkem? Vybraly jsme si anglicky hovořícího Hashana, ale bylo nám líto, že se Mr. Niazi trochu urazil.

Mediální obraz Íránu

Asi jiný obrázek, než by se mohlo zdát člověku, který čte běžné české noviny a časopisy, nezdá se vám? Osa zla! Vždyť obohacují uran, vyvíjejí bombu! Tam vás zabijí! Co tam může jeden pohledávat? A dvě samotné ženské? No ty si koledují! Vždyť všechny ženy musejí být zahaleny od hlavy až k patě a na veřejnosti se nesmí cizímu muži podívat do očí! Tam ji přece zlynčují za takovou troufalost!

Asi nejsilnější pocit, který mám, když někdo řekne Írán nebo se někde o něm v novinách objeví zmínka, je smutek. Smutek nad tím, že tak milí a příjemní lidé mají takovou smůlu na režim, na vnímání jejich krásné a kulturní země západem.

Krátký čas modernizace

Když se podíváme do novodobých dějin Íránu, zjistíme, že do roku 1979 zemi vládl šáh Muhammad Rezá z dynastie Páhlaví, který měl velmi prozápadní tendence, byl opěvovaným spojencem Spojených států. Jenomže právě v té době přišel ajatolláh Chomejní se svou islámskou revolucí a všechny tyto snahy o modernizaci bývalé Persie vzaly za své. Ženy odložily své minisukně do skříně a zahalily se. Šáh měl smůlu, že jej podporovala pouze hrstka bohatých ze severu země, Chomejní pak štěstí, že většina obyvatelstva vyznávala tradiční hodnoty islámu, po kterých on volal.

A dnešní Írán? Je to směsice všeho - od tradičních hodnot po okázalé večírky s moderní muzikou a dokonce s alkoholem. Jen o tom druhém nesmí nikdo na veřejnosti vědět.


Ivona Zelinková
Foto: autorka

Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

• Výhody objednávání jídla: Proč je oblíbená možnost pro mnoho lidí
• Úspěšná diplomka na čas: Tipy na zvládnutí velké výzvy
• Vydejte se na zahraniční motoexpedici plnou adrenalinové zábavy
• Jak trénovat pozornost u dětí?

Zpět