Kdo rád létá na dracích a ohání se hůlkou, ať udělá čárku III. aneb S čím u mládeže neuspějete
Pokračování malého seriálu článků o fantasy literatuře (viz. 1. díl, 2. díl) směřuji tentokrát ke dvěma knihám, které mě oslovily velmi, mé nadšení z nich se mnou však nikdo blízký nesdílel. Manžel z principu - fantasy literaturu nečte a nemá rád - a staršího syna prostě nezaujaly.Tu první knihu zavrhl přímo, tu druhou jsem mu v době, kdy jsem ji četla, vlastně nedoporučila já. Zdál se mi na ni příliš mladý. Později jsem ho na ni sice navnaďovala a vyprávěla mu o ní, on na to ale neslyšel.
Marion Bradley Zimmerová - Mlhy z Avalonu
Mlhy z Avalonu spisovatelky Marion Bradley Zimmerové jsou podle něj spíš pro holky. Skoro vůbec se v nich nebojuje (boje se tu odbývají většinou větou typu „toho léta byla opět válka..."), zato se v nich občas dramaticky rodí. No zkrátka - nic pro kluky v jistém věku.
Britské ostrovy v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu. Vládcové mnoha malých království mezi sebou takřka neustále válčí. Válka probíhá i na duchovní rovině, protože do země masově proniká křesťanství a střetává se starým druidským náboženstvím. Hlavní postava, Morgaine, je velekněžka země Avalon, nyní ztracené v mlhách, do nichž ji za účelem ochrany zahalili druidové. Mlha brání v přístupu nezasvěceným, ovšem na samotném Avalonu dochází pozvolna k stagnaci a úpadku, způsobeném izolací. Morgaine se zoufale a někdy i velmi nevybíravými prostředky snaží zachovat matriarchální keltskou kulturu... Kniha popisuje také životy dalších ženských hrdinek Artušovské legendy, především jakéhosi Morgainina zrcadlového protějšku - Guinevery, jež je tu vykreslena jako krásná, ale velmi nešťastná a křesťanství čím dál fanatičtěji oddaná žena.
Co mně na téhle knize zaujalo? Rozhodně originální ženské pojetí legendy (román byl často kritizován jako feministická propaganda, protože ženy jsou zde zobrazeny jako silné a odhodlané postavy, na rozdíl od svým způsobem křehkých a nejistých mužů; mnoho křesťanů také Mlhy Avalonu považuje za útok na svou víru). Pak také pojetí Morgainy, nikoli jako zlé čarodějnice, ale jako citlivé a zároveň velmi aktivní ženy. A také to, že příběh nikomu „nenadržuje", nebojí se vidět postavy i jejich činy mnohoznačně, pravda v něm není jen na jedné straně.
Marion Eleanor Zimmer Bradley (1930 - 1999), byla americká autorka fantasy. Je známá především díky feministickému zaměření svých děl. Nejznámějším dílem jsou asi Mlhy Avalonu, jež líčí artušovskou romanci z pohledu Morgaine. V tomto příběhu dále pokračují knihy Lesy Albionu, Paní z Avalonu a Kněžka z Avalonu. Vytvořila známou science fantasy sérii Darkover o planetě, kde ztroskotají pozemští kolonisté a vytvoří feudální společnost. V roce 2000 jí byla udělena cena World Fantasy Award za celoživotní dílo.
Stephen King - Temná věž
Tím druhým u nás doma „neúspěšným" dílem je sedmidílný opus Temná věž mistra hororu Stephena Kinga. Temná věž je série, popisující cestu hlavního hrdiny Rolanda Deschaina z Gileadu, posledního "pistolníka", při hledání Temné věže. Jak se postupně ukazuje, je zároveň také cestou za záchranou jedné jediné růže. A ještě jinak - jde o zachraňování, narovnávání světa. (Anebo sebe?) Protože svět se hnul. Vzdálenosti kolísají, čas prakticky neexistuje. A Roland je přesvědčen o tom, že evidentně se blížící konec světa je možné ještě zastavit. Rolanda (podobně jako Tolkienova Froda) na jeho cestě nejrůznějšími paralelními realitami doprovázejí jeho věrní přátelé, chlapec Jake, beznohá černoška Susannah a bývalý narkoman Eddie.
Sdělovat víc z příběhu nejenže nechci, ale vzhledem k rozsahu (všech sedm dílů má dohromady cca 3500 stran) ani nemohu. Každopádně byl pro mě každý díl Temné věže z toho druhu knih, které mě dokáží „spolknout" po letmém zalistování v knihovně, a „vyplivnout" někdy nad ránem po pár dnech opravdu hodně nevyspalou. A některé motivy mě pak dlouho provázely, třeba šílený rychlovlak, tolik podobný mašince Tomíkovi, s vlastní zákeřnou a zlomyslnou duší, nebo nebezpečná místa zvaná „řidiny", které podivně „bzučí" a v nichž prostor a čas řídne.
Několik dílů tohoto sugestivního, enormně napínavého románu jsem přečetla v období před porodem mladšího syna. A do teď si nejsem jistá, jestli jsem si tento adrenalinový zážitek pořídila jako přípravu na adrenalinový zážitek porodu, nebo naopak jsem to předporodní zvolnění tempa využila jako unikátní možnost seznámit se se světem a autorem, kterého bych si jinak nikdy nepřečetla. A neznale nad ním ohrnovala nos. Protože Stephen King pro mě byl do té doby pole zcela neorané. Dnes si ho tedy dost cením. Fascinuje mě, jak umí napsat příběh, jak svobodně si bere a používá, to, co zrovna potřebuje. V Temné věži mimo jiné čerpá z Tolkiena, z Artušovské legendy, odkazuje se k slavným westernům (např. Sedmi statečným) nebo k Čaroději ze země Oz, umístí klidně do příběhu sám sebe, propojí děj s motivem z jiného svého románu. Nic z toho se mi ale nezdá být nějakou okázalou intelektuální „vylomeninou", vše slouží a spadá do víru příběhu, který je někdy zběsilý, někdy bolestně romantický, jindy temný a bizarní, ale vždy velmi, velmi živý.
Stephen Edwin King (+1947) je populární americký spisovatel a jeden z čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Často je nazýván králem hororu, jeho tvorba se však výhradně na horory neomezuje. Většina jeho knih a povídek byla zfilmována. Ocenění, která získal je tolik, že je prakticky nemožné je zde jmenovat. Během své skoro čtyřicetileté kariéry napsal několik sbírek povídek a okolo padesáti románů, kterých se po celém světě prodalo na 350 miliónů kusů. K těm nejznámějším a nejúspěšnějším patří Carrie (1973), Osvícení (1977), Řbitov zviřátek (1983), To (1987), Nezbytné věci (1991) nebo Zelená míle (1997). Sám autor za své největší dílo považuje sedmidílnou ságu Temná Věž, kterou psal 34 let a která stojí na rozhraní žánrů fantastiky, westernu, hororu a sci-fi.
Co se týče mého syna, tak trošku pořád doufám, že k těmhle knihám dospěje. A že si s ním o nich přece jen budu moci popovídat. Také mě ale někdy napadá, že možná dospěje k úplně jiným knihám a že skrz něj k nim dospěju i já. A že si budeme mít o čem povídat každopádně. Protože svět jeho oblíbeného žánru je širý, a příběhů, které lze nadšeně sdílet či vášnivě o nich diskutovat, je plný.
V článku je citováno a čerpáno z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Markéta Bidlasová (více o ní zde)
Foto: yuna-lisa-fantasy.blog.cz
Autor: Redakce PŽ
