Táňa Keleová-Vasiliková a její román Modrý dům
Slovenská spisovatelka Táňa Keleová-Vasilková ve většině svých románů líčí a popisuje obyčejné lidské osudy, se kterými se můžeme potkat i ve svém okolí. Také v románu Modrý dům je vylíčen osud jedné velké rodiny, vyprávěný její nejstarší členkou.
Moudrá Bětka
Příběh se odehrává v průběhu pouhých tří dnů vánočních svátků v „Modrém domě", který je místem setkání členů jedné velké rodiny. Hlavní postavou je Bětka, dnes téměř osmdesátiletá stará paní, které věk přidal vrásky a šediny, ale neubral na lásce a moudrosti, se kterou vychovávala a někdy ještě pořád „vychovává" pět dětí. Jsou sice všichni dospělí a mají už své děti, ale pomoc či radu v některých životních situacích občas potřebujeme všichni, ať je nám dvacet nebo padesát. Bětčina životní moudrost a zkušenosti jsou pro všechny zdrojem pomoci i poučení.
„Stará paní se pokradmu dívá do obličejů svých dětí a vnoučat. Myslí na to, jak je bohatá. „Život byl ke mně štědrý. Nadělil mi lásku, děti...a spokojenost v duši.Vím, že každičký den mého života měl význam... a to je to nejpodstatnější. Nepromarnila jsem jediný den... žila jsem naplno a nezapomínala na nikoho. Jistěže, ne všechno se mi podařilo tak, jak bych chtěla, ale to už patří k životu. Snažila jsem se... a žila si svůj život. Nepodváděla jsem... a přijímala radost i bolest, i když ne vždy byly v rovnováze... Ale jedno se mi podařilo, opravdu podařilo. Udržet rodinu pohromadě. Důkazem toho jsou i letošní Vánoce... přijeli všichni. Jsou rodiny, které nestojí o to, aby trávily Štědrý večer spolu... jsou lidé, kteří jsou i dnes, v této kouzelné chvíli, opuštění... a ona potom přestává být kouzelná. Vždyť kouzlo okamžiků spočívá právě v lásce a sounáležitosti.
„Babičko!" Silviin hlas zní zaraženě.
„Tady jsem," usměje se a postřehne, že si Zlatka s Martinem vyměnili starostlivé pohledy.
„Přemýšlela jsem o tom, jak jsem šťastná, že jste tady... všichni. Že jako rodina držíme pohromadě a..."
Dojemné vyprávění
Přiznám se, že většinou mi při čtení řádků knížky Modrý dům tekly slzy. Knížka je plná Bětčiných vzpomínek na její život od dětství až po smrt jejího muže Luboše. S těmito vzpomínkami se mísí osudy tří dcer: Zlatky, Lenky a Renáty a syna Martina, jejich životních partnerů i dětí. Autorka přesvědčivě a citlivě dovede popsat a rozebrat povahy jednotlivých postav tak, že jsem si velice snadno dokázala sestavit obrázek o celé rodině. Nevadilo ani, že do děje neustále vstupovaly další nové postavy. Vůbec nebyl problém se v nich orientovat.
Také další knížky Táňi Keleové-Vasilikové jsou plné citu a životní moudrosti. Je velmi dobrá vypravěčka a čtenář se rád nechá vtáhnout do příběhu a spolu s hrdiny ho prožije. A tak většinou otevřete knížku a zavřete ji až na poslední stránce.
O autorce:
TÁŇA KELEOVÁ-VASILKOVÁ se narodila v roce 1964 v severočeském městě Chomutov, ale ve svých čtyřech letech se s rodiči přestěhovala do Bratislavy. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a poté pracovala v redakcích několika časopisů. Od roku 1994 se věnuje psaní. Na svém kontě má řadu velice úspěšných společenských románů, z nichž do češtiny byly přeloženy, např. Máma pro Veroniku; Cukr a sůl; Květiny pro Lauru nebo Modrý dům. Autorka žije v Devínské Nové Vsi, je vdaná a má tři děti. (zdroj internet)
Růžena Lepšová
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.