Praktické rady: Jak vybírat vánoční dárky a prožít příjemné Vánoce
Máte o Vánocích starosti s tím, jak se postavit k dárkům, které vaši příbuzní kupují vašim dětem? Je jich podle vás přemíra? Kazí se jimi děti? Nevíte si s tím rady, neumíte tomu zabránit? Možná žádáte jednoznačnou odpověď, která bude mít obecnou platnost. A hlavně - chcete nalézt řešení, které bude ve všech ohledech jediné a správné. Vůbec to vypadá, že se snažíme nacházet nějaká jasná, jednoznačná, definitivní řešení, podpořená mnohými argumenty, postrádající však cit a pochopení. Obyčejně to my vidíme nějak a druhá strana jinak a je zapotřebí co nejrychleji rozhodnout, kdo má pravdu. Dva názory jsou nepřípustné, je třeba odstranit ten špatný (samozřejmě ten, co není náš). Nesnažíme se naše odlišné názory využít k tomu, abychom třeba našli nové a originální řešení, které by nenapadlo ani jednu stranu. Co tedy s tím?
Ptejte se!
Je přirozené, že se rodiče a děti na některé věci dívají odlišně, a to nejen proto, že je mezi námi generační rozdíl, ale také proto, že každý z nás je jiný, a navíc každý vyrostl v jiné době a má tak jiné, a tudíž odlišné zkušenosti. A tak bych se přimlouvala k tomu, že není třeba babičkám a dědečkům v něčem zabraňovat. Jedno z možných řešení je třeba zkusit to jinak, popovídat si s tou naší babičkou o tom, kam povede to, co chce udělat, co tím způsobuje a čemu se vnoučata jejím přístupem učí. Pokuste se zjistit, proč to vlastně dělá, i ona bude mít pro svoje konání nějakou motivaci.
Když přemýšlím o Vánocích, docházím k závěru, že si jimi rodiče a dospělí vůbec vlastně dělají radost. Proč? Protože tu k životu potřebují. Rodiče mají radost, když mají radost jejich děti. Ať už si to přiznáme nebo ne, radost druhých nás nabíjí, dělá nám dobře. Třeba potřebuje babička více radosti, anebo má potřebu vám dát najevo, že vás všechny miluje a jen si nedokáže představit, jak to udělat jinak. Čím dál víc jsem přesvědčená o tom, že lidé nedělají sami o sobě nic ze zlé vůle, ale že něco dělají proto, že to vidí jako nejlepší možné řešení. V případě vánočních dárků je to třeba tak, že to prarodiče takto někdo naučil, nebo proto, že oni něco jako dítě nezažili a teď to chtějí svým vnoučatům dopřát. Nebo třeba jen proto, že si neuvědomují, že existuje ještě jiná varianta, jiné řešení. Zkrátka proto, že jim chybí informace, a tak si třeba někteří myslí, že jediným projevem lásky jsou hodnotné dary.
Nárok na vánoční dárky
Co to vlastně je přemíra dárků? Patrně i toto bude vycházet z výchovy a z celkové situace v rodině. To, co je v jedné rodině normální, bude jinde přemíra. Já bych se přimlouvala, aby dárků bylo přiměřeně, všeho s mírou. Dítě by mělo pod stromečkem najít něco, co si skutečně přálo, a ostatních dárků by mělo být tolik, aby dítě vůbec neztratilo přehled, co všechno dostalo. I na dárky je třeba mít vytvořený prostor, jinak si k nim dítě nemá šanci vytvořit vztah, vůbec zažít, že je obdarované. Určitě bych se ale snažila ohlídat, abych v dětech nezbudila pocit, že mají na dárky jakýsi nárok a že rodiče jsou tu proto, aby se postarali o jeho naplnění.
A jak dárky vybírat? To je na každém z nás. Mně se osvědčilo „psaní Ježíškovi", a to i v pozdějším věku, i když nám všem bylo jasné, že žádný Ježíšek dárky nenosí. To byla vždycky příležitost zjistit, jaké přání dítě vůbec má, pakliže jsem to tedy do té doby neodpozorovala sama. Především to byla ale příležitost si s dětmi popovídat o splnitelnosti dárků, o ceně, velikosti a vůbec rovnovážnosti přání, jestli je dítě soudné, má přiměřená přání, či naopak. Určitě se tak můžeme dozvědět více o jeho hodnotovém žebříčku, o tom, čemu dítě dává jakou prioritu.
Jak vypadají "správné" Vánoce?
Myslím si, že o Vánocích se víc než kdy jindy vzdálíme od toho, co sami chceme, a podlehneme tomu, jak by Vánoce měly správně vypadat. V mnohém třeba podlehneme společenskému tlaku a začneme dělat věci, které jsou od naší opravdové touhy hodně vzdálené. Třeba se honíme a uklízíme jen proto, že se to před Vánoci dělá, nebo jdeme na poslední chvíli shánět dárky, ale toužíme po něčem úplně jiném.
Někomu se chce jít projít do zimní přírody, jinému zas schoulit se do tepla ke kamnům a jen tak si vykládat a dívat se do ohně a dalšímu něco úplně jiného. Nejvíc v nás asi zůstává celková nálada, to, co jsme s druhými zažili. Sama už si nevzpomínám, co jsem ke kterým Vánocům dostala, ale jak se tvářila mamka s taťkou, to si vybavuji hodně. Tak si to zkusme víc uvědomovat a udělejme si každý takové Vánoce, se kterými budeme spokojeni. Máte-li svoje rodinné rituály, oddejte se jim, chce-li se vám dívat na pohádky, tak se dívejte. Nemáte-li chuť ani jedno, ani druhé, udělejte to, co se bude líbit právě vám.
Zkuste se o těch letošních Vánocích nenutit do něčeho, co opravdu nechcete.
Libuše Junková (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
