Co musí zvládnout chlapec, aby se stal mužem?
5.1.2011 | autor: Redakce PŽ
Články o mužích najdeme často v magazínech pro ženy. Pokusy definovat správného muže si tam ale snadno můžeme splést se snahou popsat supermana, génia, světce, mistra světa nebo miliardáře.Naším cílem nebude přijít na charakteristiku ideálního muže, ale vůbec muže jako takového. Například řidiče autobusu nedělá řidičem to, že má na sobě uniformu a sedí za volantem, ale až odpovědnost za přepravu. Podobně mužem není automaticky ten, kdo má tělo odlišné od ženského.
Umění je mít život naplněný
Nihilista možná namítne, že muž ani člověk obecně nemusí nic dokazovat, nic zvládat, nic zkoušet, že musí jen zemřít. Ano. Zemřít je ale poměrně snadné - podobně jako rozbít hrnek umí takřka každý, ale zhotovit nový nebo opravit poškozený je už podstatně těžší. Tak i zemřít nebo zabít není většinou takové umění, ale udržet při životě, přežít, žít správně, mít zajímavý život je ta pravá výzva
pro člověka. Celý lidský život je v jistém smyslu oddalování smrti a snahou ten čas naplnit něčím dalším, něčím navíc.
Od značně chudého konstatování „člověk musí jen zemřít" se tak posuňme dále. Začněme tedy třeba takto: pokud chce člověk žít, musí dýchat, přijímat potravu atd. Pokračujme ještě dále: pokud chce být člověk dobrým kuchařem, musí znát suroviny, přípravy pokrmů a mnoho dalšího. Jistě třeba neplatí, že pokud se chce někdo stát známým a bohatým popovým zpěvákem, musí se nutně naučit zpívat. Někdy je k úspěchu v tom či onom důležité zdánlivě nečekané. Všechna lidská snažení ale můžeme zjednodušit do podoby: pokud chce (cokoli), musí (cokoli). Co tedy musí dokázat chlapec, pokud se chce stát mužem?
Ještě připomeňme, že zaměření na muže není způsobeno tím, že bychom je považovali za něco lepšího než ženy. Podobně jako v obchodech nabízejí oděvy mužské a ženské, tak i některé články jsou určeny ženám a jiné mužům.
Muž potřebuje vědět, kudy se chce vydat
Muž není jako onuce, která vlaje ve větru. Rozhoduje se a nese za to odpovědnost. Může přiznat, že něco neví, ale neměl by u toho zůstat. Pro muže není důležité znát všechna fakta z širého světa, ale vědět, co se bude dělat. Hlavně kterým směrem se chce vydat on sám.
Muž potřebuje umět hospodařit s časem
V některých článcích se můžeme dočíst, že jsme sice různí, ale všem nám plyne stejný čas a záleží na nás, jak s ním naložíme. Není to tak docela pravda. Fyzikální čas plyne každému stejně, ale ne tak jeho vlastní. Tím, že člověk stárne věkem nebo chátrá z jiných důvodů (nezdravý životní styl), se zpomalují procesy v organismu a čas tak člověku skutečně utíká rychleji. Odpovědností muže je snaha, aby stárnul pomaleji a mohl tak více vykonat pro sebe, pro své blízké a pro společnost.
Na pozici muže v dospělém životě je nutné pracovat už takřka od narození. Je zapotřebí, aby už chlapec se připravoval na to, že bude pracovat - vybral si, v čem má šanci uspět (nikoli vždy to, co by ho nejvíce bavilo), a v tom se cvičil a zdokonaloval. Jinak se může stát, že v dospělém věku zjistí, že nic neumí, a buď bude živořit, parazitovat nebo bude muset vykonávat práci neodpovídající jeho schopnostem.
Důležité je také, jakou má pověst. K čemu by byl vynikající odborník, pokud by ho nikdo nesnesl? V mnoha pracovních kolektivech se spíše udrží a má výhody ten, kdo je oblíbený, a nic moc neumí a nedělá, než ten, který pracuje dobře, ale nikdo ho nemá rád. Úkolem pro muže je nejen naplno pracovat, ale i vycházet s lidmi.
Muž potřebuje umět vycházet s lidmi
Podobně jako je omyl tvrdit, že na vzhledu nezáleží, je mylný i názor, že všichni jsou v podstatě dobří. Nejsou. Pokud někdo tvrdí opak, je buď svatý, nebo ničema, který si na svatého jen hraje.
Doopravdy zralý, společensky a morálně zdatný člověk asi opravdu dokáže s většinou lidí vyjít, vést je na správnou cestu a rozumět jim. Na druhou stranu to ani není hlupák, který by si vše nechal líbit. Váží si sám sebe i druhých lidí. Z literatury známe příklady, kdy ve společnosti takového ctnostného člověka se i zločinec chová jako beránek a bývá obrácen ve slušného. Ve skutečnosti je ale takových lidí jen málo.
Doopravdy nebezpečný není zjevně zlý člověk, ale ničema, který se vydává za lidumila. Čím lépe hraje svou roli, tím více lidí a po delší dobu mu věří. Je oblíbený a má z toho různé výhody. Hlupákům, kteří otevřeně říkají, koho nemají rádi a druhé nahlas kritizují, se za zády směje. Pokud je opravdu dobrý, na jeho masku se nepřijde a takový člověk má pak vliv a uznání. K druhým lidem se chová naoko hezky, aby z nich mohl mít prospěch, aby byl oblíbený a užíval si všechna pozitiva z lidské společnosti plynoucí. Je ale jako společník, který hladí a krmí zvíře jen proto, aby ho později mohl zabít a sníst.
Mít dobrý vztah ke všem lidem je možná cílem cesty. K tomu je ale nutné mít rád člověka a zároveň nemít rád jeho chyby. Snahy o lidumilnost se někdy mohou zvrhnout v pouhé povrchní omlouvání chyb druhých. Z toho je pak možné zvráceně těžit - pochlebováním, nebo na to doplácet - opičí láska.
Muž potřebuje být sám sebou
Pokud o sobě muž ví, že není schopný všechny bezvýhradně milovat jako světec, nechce se mu předstírat dobré vztahy, protože mu to připadá nesprávné, a nechce být ani hlupákem, který troubí do světa nenávist k nepřátelům, může zkusit být sám sebou. Autentický. Natolik dobrý, že se bude snažit mít rád lidi kolem sebe, natolik poctivý, že si přizná, že ne všechny dokáže mít rád, natolik přímý, že si dokáže stát za svým názorem.
Nechat s vysvětlit, že vlastně všichni jsou dobří, je naivní. Považovat všechny lidi za špatné je hloupé. Umění je přijímat všechny takové, jací jsou, a snažit se vidět v nich to, co s námi mají společného a co v nich může být dobrého. Jako dětinské se jeví otevřené projevování nepřátelství k někomu na základě malichernosti - kdy člověk skutečně vidí sebemenší chyby druhého, ale nevidí zásadní chyby u sebe.
Výzvou pro muže je vybalancovat hranici mezi omlouváním druhého, protože se může hodit i za cenu potlačení vlastní důstojnosti a plného sebeprosazení, kdy je ale možné si někoho znepřátelit. Například pokud muž pracuje v nějaké hierarchii a jeho nadřízený se často mýlí, je nespravedlivý a omezený, stojí mezi extrémy. Může svému šéfovi bez výhrad podléhat a neprojevit ani svůj názor. Časem se z toho ale stane zvyk a muž pak nebude brán vážně, protože přeci vždy souhlasí. Může také výrazně nesouhlasit a rázně si prosazovat své, pak mu ale hrozí, že v práci brzy skončí. Úkolem pro muže je právě vystižení zlaté střední cesty vedoucí k úspěchu.
Podobné je to i s autoritou. Extrémy tvoří tyran, který ve strachu všemi manipuluje a ubližuje jim, a slaboch, který si ve strachu nechá vše líbit nebo je lhostejný k utrpení druhých. Například v dětském kolektivu je slabší jedinec, na kterého si ostatní dovolují, stejným problémem jako agresor, který ostatní ovládá. Zatímco tyran ukazuje ostatním negativní vzor - že je možné někomu ubližovat, ten, kdo se jen dívá, nebo ten, kdo se nebrání, ukazuje ostatním negativní vzor také - že to agresorovi může projít. Lidské kolektivy jsou i přes všechnu civilizovanost poměrně primitivní a úkolem muže je najít si ve společnosti důstojnou pozici.
Muž se o sebe musí umět postarat
Muž by se měl umět o sebe postarat. V přírodě i ve společnosti je to nastavené tak, že jedni prostředky pro přežití získávají, mají z nich nějaký užitek a část věnují těm, kteří nejsou aktivní. Druzí potom prostředky nezískávají, ale profitují z těch, které jim jsou poskytnuty. V civilizované společnosti nemusejí pracovat děti, senioři a lidé výrazně tělesně nebo duševně slabší než je průměr. Pro muže není důstojné parazitovat na jiných lidech. Úkolem muže je postarat se o sebe, o své blízké a také odlišit, který člověk si podporu zaslouží a který ne. S tím mívají mnohdy problém starší bohatí muži, kteří se seznámí s atraktivní ženou. Ta předstírá lásku, ale ve skutečnosti muže zneužívá. V tomto případě není viníkem jen pachatel, ale i oběť, která dovolí, aby na ní bylo zlo pácháno. V této souvislosti je nutné připomenout, že výměnný obchod mezi bohatým mužem a krásnou ženou nemusí ani jeden z nich vnímat jako nějakou újmu nebo příkoří.
Větším problémem může být, pokud muž dává příliš velkou cenu za příliš malou hodnotu, například v případě, kdy povýší svou zálibu nad potřeby rodiny a utrácí za ni nepřiměřené peníze.
Měřítkem úspěšného muže je i to, jak dobře se dokáže postarat o své blízké. Postarat zdaleka neznamená jen jim poskytnout přiměřené prostředky, ale hlavně pozornost, zájem, podporu, blízkost, odpovědnost.
Muž by měl dobře vypadat
Jedním z hlavních omylů naší společnosti je to, že na vzhledu nezáleží. Tedy jen na první pohled. Ve skutečnosti téměř všichni vědí, že na něm záleží velmi, ale na veřejnosti zaznívá, že zajímat se o vzhled je povrchní, hloupé apod. To, že na vzhledu nezáleží, nejčastěji zaznívá od lidí, kteří s vizáží nemají žádný problém. Pokud se například méně fyzicky atraktivní muž uchází o ženu, může být od ní ubezpečen, že na vzhledu opravdu nezáleží. Takovou ženu ale za pár dnů pravděpodobně uvidí s někým atraktivnějším než on sám (nebo bohatším).
Znakem úspěšného muže je to, že vypadá dobře. Jistě, každému nadělil osud jinak atraktivní potenciál. Cení se ale právě to, jak muž dokázal hrát s rozdanými kartami. I se špatnými se dá zahrát dobrá hra. O to horší je někdo se skvělým potenciálem, který zahodil. Muž tedy nemusí být atlet světové úrovně, ale neměl by být impotentní, obtloustlý, líný pecivál.
Výzvou pro muže je také vybalancovat hranici mezi upraveností zevnějšku a zženštilostí. Každý má hranici asi individuální. Pro někoho je například barvení vlasů už známkou zženštilosti, pro jiného teprve začátek toho, co je ochoten se sebou dělat. Cílem je, aby tělesný dojem odpovídal celkové charakteristice osobnosti, celkovému stylu, který si muž vybere, a za kterým si pak stojí.
Muž by měl být tvrdý a zároveň citlivý
Přehnaně tvrdý, nebo naopak výhradně citlivý muž nedokáže plně hrát svou roli. Tvrdý člověk už prožil životní útrapy, překonal je, zcyničtěl, naučil se bránit. Možná se ale někde hluboko bojí a nedokáže nebo nechce si přiznat, co cítí. Bezcitný drsňák ale může být hodně zranitelný, ne na všechny situace v životě totiž maska válečníka platí. A pokud je muž skutečný tvrďák, nic proti tomu, ale ochuzuje si život o prožívání různých životních situací. Absence citů navíc odlidšťuje.
Naopak přecitlivělý muž ztrácí svou mužnost, tvrdost, rozhodnost, odvahu a kuráž. Rozumí sice ženám a chápe poslední detaily v dílech z červené knihovny, ale žít s ním je podobné jako žít s ženou, ne s mužem. A své role v životě je dobré si ujasnit právě proto, abychom je pak mohli naplňovat. Jistě je každého věc, jestli chce být spíše primitivním hrubiánem se znechucenou tváří, nebo uplakaným idealistou. Je to ale podobné jako vařit čaj. Pokud je směs příliš vylouhovaná, je sice silná a výrazná, ale nedá se dobře pít. Pokud je vylouhovaná málo, je to stále jen voda. Správný čaj je snadné rozeznat od vody, ale má vyváženou chuť. Podobně správný muž je jiný než žena, ale měl by být stále lidský. Jako muž zároveň tvrdý a jako člověk současně citlivý.
Muž se musí umět poučit z chyb
Úspěšný nebývá ten, kdo nikdy neprohrál, nikdy neudělal chybu, nikdy se nezmýlil, ale ten, který se z neúspěchů dokázal poučit. Pokud někdo neustále opakuje tytéž chyby, je nepoučitelný, tupý, má snadno pověst trouby.Specifikem naší společnosti je to, že jako atraktivní se nám podbízí extrémní, výrazné, nespoutané, odlišné, neukotvené, šokující. Jako nudné se nám naopak vnucuje to, co je tradiční, osvědčené, klidné, pohodové, prověřené. Výzvou pro muže je v této souvislosti být zajímavý a atraktivní i bez pozlátek a přebarvených obalů. A pokud je chce mít, tak by je měl nosit se ctí. V některých případech se vyplatí držet se svého a jindy se přizpůsobit. Důležité je umět rozlišit situace.
V naší společnosti se také rozmohla praxe potlačení tradic, autorit, mantinelů. Takřka každý si může dělat a říkat, co chce. Ať už se to týká náboženství, zdraví, životního stylu. Úkolem muže je být proto i majákem v bouři. Masy vody se pohybují podle toho, kudy fouká vítr, ale on nabízí záchytný bod pro bloudící.
A možná nejdůležitější - v drsném světě plném násilí, smrti a různých nástrah se muž umí vztahovat k dobrému, dobré si hájí ve svém teritoriu a zkušenost si nenechá jen pro sebe, ale nabídne ji těm, kdo o ni stojí.
Mgr. Zdeněk Prener (více o něm zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.