Je homosexualita největší zločin?
Média se tváří, že je společnost k homosexuálům tolerantní. Neplatí to však všeobecně. Je jistě pravda, že situace je oproti minulému století pro ''postižené'' jedince výrazně lepší, ne však úplně bez kazu. Stále se totiž najdou tací, kteří jim nemohou přijít na jméno, zesměšňují je a urážejí.
Homosexualita je obzvláště kontroverzním tématem, pokud si položíme otázku, zda by měla být povolena adopce homosexuálním párům. Dobré téma, myslela jsem si, ale jen do té doby, než jsem ho předložila k diskusi cizincům, kteří se učí česky. U některých je vidění problematiky příkladové, chápou, že pro dítě je lepší vyrůstat se dvěma maminkami nebo se dvěma tatínky než v dětském domově. Pro některé bylo něco takového absolutně nepřijatelné. Narazila jsem u nich. Nedokázali se přenést ani přes jednoho člověka, který by měl odlišnou orientaci od většiny lidí. Netušila jsem, že náboženství dokáže lidem dokonale zatemnit mozek.
„Homosexualita je největší hřích a tito lidé nevěří v žádného Boha a jsou špatní.“
„Ti lidé za to nemohou. Už se tak narodí. Co byste dělal, kdyby se vám narodilo dítě, které by bylo homosexuální?“
Nejprve jsem dostala přednášku o tom, že jemu se to stát nemůže. Po chvíli, když alespoň teoreticky takovou variantu připustil, že by se mohla stát, mi konečně odpověděl na otázku, co by s takovým dítětem dělal.
„Ubil bych ho.“
„Aha. Takže vražda je menší hřích než být homosexuál?“
Chvilka přemýšlení. „Kdybych měl pět svědků, že ten člověk udělal něco špatného (=byl homosexuál), pak bych ho mohl zabít a nebyl by to hřích,“ vysvětlil mi silně věřící muslim.
Štěstí, že se mu například nenarodili Zdeněk Troška, Martina Navrátilová nebo Aneta Langerová, přišli bychom o hodně. Naše společnost se má ještě hodně co učit. Ačkoliv postoj k homosexuálům je lepší než například před sto lety, přesto je ale pořád ve společnosti hluboce zakořeněný model muže a ženy, kteří se dávají dohormady proto, aby měli děti. I z tohoto důvodu je mnohdy složité pro homosexuály přiznat pravdu rodičům, kteří se v mnoha případech s takovou pravdou nedokáží vyrovnat.
Za tolerantní akt nelze označit ani skutečnost, že registrované páry si nemohou adoptovat dítě, ačkoliv praxe hovoří jasně ve prospěch takového počínání. Z americké studie, která se objevila v časopise Pediatrics, vyplynulo, že děti leseb bývají spokojené a jsou i úspěšnější. Studie se týkala 154 dětí leseb. Dotazníky vyplňovaly lesby dětí ve věku deset až sedmnáct let. Studii mají na svědomí Nanette Gartrell a Henny Bos. Ti došli k závěru, že významným faktorem je skutečnost, že děti leseb jsou skutečně chtěné a plánované a také to, že lesby své děti údajně méně trestají než heterosexuální páry. V ČR je doposud registrováno 427 párů žen a 963 párů mužů.
Velkou komplikací pro homosexuální páry je i postoj české společnosti k modelu „rodiny“, kdy má dítě dvě maminky, případně dva tatínky. Svůj nesouhlas s takovou výchovou vyjádřilo 63% dospělých Čechů ve výzkumu z roku 2006, pro adopci tehdy bylo jen 27% obyvatelstva. Není třeba zmiňovat, že jiné národy v rámci EU jsou k této problematice mnohem tolerantnější.
Máme tedy ještě velký kus cesty před sebou, pokud jde o toleranci k homosexuálům. Měli bychom si dávat i pozor na radikální řešení všech náboženství, která ženou rozum do kouta.
Foto: Galerie Flickr
Autor: Světlana Kadeřábková
Zpět
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.