Psycholog: zachránce, nebo odborník v roli našeho rádce? Proč vyhledat psychologa?
11.5.2011 | autor: Redakce PŽ
Ráda bych pokračovala v tématu, jaké místo může mít v našem životě psycholog (kouč, konzultant osobního rozboje, psychoterapeut apod., dosaďte si dle libosti, zkrátka specialista na rozplétání osobních příběhů), o kterém jsem psala ve svém předchozím článku.Ocitneme-li se v nebezpečí, dostaneme-li se do situace, kdy nám jde o život a nedokážeme si pomoc sami, potřebujeme někoho, kdo nás zachrání. Například skolí lva, který se nás chystá rozcupovat, či nás vytáhne z jeskyně, kde jsme uvízli, zachrání nás, když se topíme. Po právu jsme pak svému zachránci vděční, protože nám zachránil život. Poučíme-li se pak z prožité zkušenosti a nejsme-li programově dobrodruh, je nám jasné, že musíme udělat všechno proto, abychom se do podobně nebezpečné situace znovu nedostali, protože příště třeba už nemusí být žádný zachránce nablízku.
Může být psycholog zachránce?
Pokud jde o to vytáhnout nás ze studny, tak je jasné, že nás někdo vytáhnout může, ale je to i tak, že nás může někdo vytáhnout z našich problémů a psychickým či vztahových potíží? Nebo je to tak, že si musíme pomoct sami? Sami na to být rozhodně nemusíme, ale spoléhat se na to, že to někdo vyřeší za nás, nefunguje také.
Může totiž někdo změnit náš život za nás a zařídit, abychom se do podobných problémů, ve kterých jsme, už nedostali? Ze své zkušenosti vím, že to možné není. Je to podobné, jako když vedete dítě poprvé do školy - můžete ho držet za ruku a dovést ho až ke škole, ale ve třídě už zůstává samo a je na něm, aby si s pro něj novou situací poradil. Je na to sám, ale zároveň není - když si neví rady, může požádat paní učitelku o pomoc, ale počítat se za něj paní učitelka naučit nemůže.
A podobně je to podle mě i s našimi problémy - dobrý psycholog, poradce, kouč apod. nám může podat pomocnou ruku a s pomocí svých zkušeností, znalostí a dovedností spolu s námi hledat příčinu našich potíží, zmapovat vzorce, podle kterých jednáme, ale to, zda budeme i nadále jednat stejně či se pokusíme o změnu, už je na nás. Tak už od jeho moc nesahá, i když by to pro nás třeba i rád udělal. A pokud je to tak, že klient čeká, že se změna stane sama od sebe či že ji za něj udělá někdo jiný, je v tom případě odborník zcela bezmocný a nezbývá než doufat, že až nastanou problémy, bude někde po ruce záchranář, který dotyčnému zachrání holý život.
Je návštěva psychologa selháním?
Jít k psychologovi je ale stále vnímáno mnohými lidmi jako selhání, známka toho, že svůj život nezvládají, že jsou blázni a obávají se toho, co si o nich ti ostatní budou myslet. Zkrátka spousta lidí nepřijde prostě proto, že mají pocit, že je to společensky nepřijatelné a nadobro by se mezi svými příteli či rodinou znemožnili, pokud by se ti o tom dozvěděli.
Váhání lidí vyhledat odbornou pomoc kvůli obavě ze stigmatizace a společenským znemožněním ale považuji za problém, protože často lidé odborníka na duši vyhledají až ve chvíli, kdy je problém dlouho neřešený a vleklý, ve stavu, kdy je problém tak hluboký, že je velmi obtížné ho vyřešit. A mnohdy jsou škody tak veliké, že je možné ho třeba jen zmírnit. Takoví lidé jsou utrápení a depresivní a hrozí, že co nevidět budou skutečně záchranáře potřebovat. Pak už jim nezbývá než doufat, že bude nablízku.
Vyhledat odborníka ve chvíli, kdy problém není velký, se podle mého názoru vyplatí - s jeho pomocí totiž můžeme zjistit, proč si např. opakovaně vybíráme stále stejný typ partnera, který se ukáže pro dlouhodobé partnerské soužití jako naprosto nevhodný, proč v práci vždycky skončíme jako někdo, na koho ostatní přehazují úkoly, které se jim nechce plnit atd. Dobrý kouč nám totiž pomůže změnit naše chování tak, abychom se do nepříjemných situací znovu opakovaně nedostávali a pomoc záchranářů vůbec nepotřebovali.
Když znáte všechny okolnosti, určitě si kladete otázku: "Co takhle mít osobního kouče?" O tom tedy příště...
Anita Michajluková (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.