Vynálezy, bez kterých si náš každodenní život neumíme představit
Denně používáme mnoho věcí a zpravidla už ani nevnímáme, jak nezbytné se pro naši každodennost staly a jak by se nám bez nich zkomplikoval život. Často ani nevíme, komu za tyto vynálezy vděčíme a jaká je jejich historie. Pojďme se spolu vrátit do minulosti a podívejme se, jaká je historie vynálezů, které ohromily naše předky a pro nás jsou dnes již samozřejmostí.
Od praní v řece k automatické pračce
Pryč jsou časy, kdy se pralo prádlo v řece nebo se otloukalo o kamení a následně máchalo. Naštěstí jsme také osvobozeni od praní pomocí valchy. V první polovině 18. století, z kteréžto doby se dochovaly první zmínky o valše, však tento vynález u tehdejších žen vyvolal jistě značné nadšení. Vyráběly se například ze dřeva, pálené hlíny, plechu nebo kamene. V očích moderního člověka jde o velkou dřinu, kterou bychom dnes už nechtěli snášet, ale v tehdejší době představovala valcha velké zjednodušení.
Velkým krokem kupředu byly dále valchové pračky, které se objevily v 19. století v důsledku působení průmyslové revoluce. Byly tvořeny dvěma dřevěnými půlválci s lištami, které se kývaly a prádlo se mezi nimi třelo. To však vedlo k brzkému opotřebení a poničení prádla. V USA byly populární tzv. zvonové pračky, kdy se prádlo pralo díky proudu, který byl vytvářen zvonem, který se v nádobě pohyboval nahoru a dolu. Objevovaly se také pračky vibrační, které prádlo neničily, ale ani dobře nevypraly. Velkým mezníkem v historii praní byl samozřejmě vynález elektřiny a její užití v malých motorech, který v roce 1894 patentoval Nikola Tesla.
Objevila se první elektrická pračka! V roce 1906 ji sestrojil Alva Fischer. Ruku v ruce s využíváním elektřiny k praní šlo sestrojování prvních kovových praček. V 60. letech 20. století se stal zázrak, který nám dal mnoho volného času navíc, byla sestrojena automatická pračka. Všechny úkony se provádějí v jednom bubnu a jsou programem, který lze nastavit.
Co by bylo praní bez mýdla?
Bavíme-li se o praní, pak je dobré se ptát, jak to bylo s mýdlem, kdy se prvně objevilo. Mýdlo je opravdu hodně starý vynález, možná se budete divit, ale mýdlo existovalo už ve 3. století př. n. l. Za specialisty přes mýdlo platili později Arabové, kteří začali v 7. století mýdla přibarvovat a parfémovat. Vyráběla se mýdla tekutá i tuhá a všechny tyto vynálezy se postupně dostávaly do Evropy, a to zejména přes Španělsko, ale také italské Benátky a francouzskou Marseille. V Čechách se až do 17. století mýdlo vyrábělo podomácku, teprve v 19. století se začalo řemeslo měnit v průmyslovou velkovýrobu.
Jak to bylo se šamponem?
Naši dávní předci používali k mytí vlasů vodu a mýdlo, ale nebylo to příliš efektivní. Mýdlo vlasy pořádně neumylo a navíc se velmi špatně smývalo. Postupně začali lidé mýdlo kombinovat s různými bylinkami a rozvařovali ho ve vodě, čímž získali tekutou hmotu, které se dala lépe použít. Velký přínos představovala až směs na mytí vlasů rozpustná ve vodě, kterou vynalez drogista Hans Schwarzkopf v roce 1904. V roce 1927 se objevil první tekutý šampon, který bylo možné aplikovat přímo na mokré vlasy. Tento šampon však stále obsahovat mýdlové složky, které nedodávaly vlasům žádaný lesk. Šampon, tak jak ho známe dnes, se začal používat až po druhé světové válce, kdy došlo k velkému rozmachu a rozvoji kosmetiky.
Autor: Kateřina Mazáková
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.