Poruchy příjmu potravy. Proč trpíme mentální anorexií a bulimií?
24.6.2011 | autor: Redakce PŽ
Vztah k jídlu je jedním ze základních pilířu života. U poruch příjmu potravy však nejde primárně o problematický vztah k jídlu jako takovému (jak by tomu odpovídal název diagnózy), ale o negativní vztah k svému tělu. Lidé trpící touto nemocí chápou své tělo jako úhlavního nepřítele a častokrát by ho nejraději vůbec neměli. Tyto sebenenávistné pocity se pak snaží zmírnit tím, že začnou značnou část svého úsilí investovat do vytvoření dokonalého vzhledu. A jak vypadá takový dokonalý vzhled? Žádný tuk! Takže logický důsledek pak je, že se jídlo stává nepřítelem číslo dva. Je jasné, že bez jídla člověk nepřežije, takže se začíná nekonečný boj: počítání kalorií, cvičení, opět počítání kalorií, cvičení... atd., až to celé může vyústit v totální hladovění.
Poruchy příjmu potravy můžeme stručně rozdělit na mentální anorexii a bulimii. U anorexie jde o permanentní hladovění a bulimie je charakterizována přejídáním s následným zvracením. Mnohdy jde o velmi drastické způsoby zacházení se sebou samým. Tato skupina nemocí v minulosti postihovala hlavně dívky, ale v poslední době se do řad hladovějících žen přidávají i zástupci opačného pohlaví. Kde hledat příčinu?
Co způsobuje mentální anorexii a bulimii?
Na poruchy příjmu potravy - mentální anorexii a bulimii - se můžeme dívat z různych hledisek. Jedním ze závažných faktorů, který přispívá k nárůstu počtu nemocných, je pozornost zaměřená na dokonalý vzhled. Kult těla a tendence k perfekcionizmu jsou přístupy, kterým naše společnost přirazuje vysokou hodnotu. Dovolila bych si tvrdit, že dnešní společnost je tímto směrem značně postižená. Jen si všimněte, kolik časopisů, TV spotů nebo hudebních kanálů přímo vyžaduje dokonalý vzhled! Je až alarmující, jak často se ve společenských rubrikách časopisů a magazínů pro ženy intezivně řeší, že nějaká naše celebrita přibrala nějaké to kilo. Tomuto tlaku má potíže odolat i dospělý jedinec. Poslední průzkumy dokonce ukazují, že už skoro nikdo není spokojen se svým vzhledem.
Co pak můžeme očekávat od citlivé duše mladého nezralého člověka? Představa posílená médii a společenským tlakem, že dokonalý vzhled nám zaručí štěstí a pocit spokojenosti, je velmi silná. Mnoho žen a dívek ze svého neúspěchu ve vztazích a ze své nespokojenosti obviňuje právě své tělo.
Poruchy příjmu potravy = posedlost dokonalým vzhledem
Během své praxe s adolescentkami jsem si mnohokrát všimla, že dívky přikládají svému vzhledu mnohem větší důležitost, než je zdrávo. Vlastně jde o velmi lákavou myšlenku: stačí pár kilo zhubnout a všechno už půjde hladce. Všichni mě budou obdivovat, nebudu mít problém si najít partnera, budu se cítit dobře.
Nepochybně je vzhled důležitý, ale ani nejdokonalejší vizáž nám nezaručí pocit dlouhodobého štěstí. Dívky trpící poruchami příjmu potravy jsou ovšem pevně přesvědčeny, že ano. Bohužel však vydat se tímto směrem za štestím je nešťastné. Samotná podstata lidské povahy je charakterizována nespokojeností, která nás nutí pořád něco vylepšovat. Kdo z nás při delším pozorováním nějakého objektu po určitém čase na něm nezačne vidět různé nedokonalosti? A když si člověk dá za cíl dokonalý vzhled, stojí vlastně před neřešitelným problémem. Vždy totiž může na svém vzhledu nalézt nedokonalost.
A takto je to u pacientů trpících poruchami příjmu potravy. Jako každý z nás, i lidé trpící menntální anorexií a bulimií touží být štastní. Jenže k tomu, abychom byli štastní, musíme naplňovat své potřeby. Jedna ze základních potřeb je zdravé sebepojetí. A to těmto pacientům chybí. Uvnitř sebe sama se cítí mizerně, jsou plní pochybností o svých schopnostech, maji sebenenávistné pocity, nezdravě se podceňují. U dané diagnózy poruchy příjmu potravy pak neštastná přesmyčka tkví v tom, že z daných nepříjemných pocitů pacienti obviňují své tělo.
Tělo ovšem není zdrojem těchto problémů, nespokojenost s ním je pouze důsledek. Pokud člověk nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ani své tělo. A když se nemáme rádi a koukneme se na sebe do zrcadla, to, co vidíme, je jen a pouze naše tělo. Schránka, která se nám samozřejme nemůže líbit. Ve skutečnosti ale není problém s onou schránkou, ale s obsahem!
Začarovaný kruh: změna vzhledu nepomůže
Problém je v tom, že místo toho, aby člověk měnil sebe, začne měnit svou schránku. Tím pádem nepracuje na skutečném problému, ale na problému zástupném, takže pocit spokojenosti se zákonitě nemůže dostavit, a člověk se dříve nebo později dostane do začarovaného kruhu věčné nespokojenosti se sebou samým a sebenenávistné pocity se jen prohlubují.
V terapii se s pacientkami trpícími mentální anorexií a bulimií zameřuji právě na práci na změně sebepojetí a zpracovaní a pochopení příčin svých nepříjemných pocitů ze sebe sama. Jde o dlouhodobý proces, kde prvním důležitým krokem je přestat obviňovat své tělo za svoji nespokojenost. Ze začátku terapeutického procesu je velmi ozdravné zaujmout k tělu spíše neutrální vztah ve smyslu: tělo prostě je, když je zdravé, funguje v princpu u každého jedince stejně. Pro každého je však důležité, JAK SE V NĚM CÍTÍM JÁ.
Po uvědomění si tohoto faktu se nám v terapii otevírá cesta k hledání pravého vztahu k sobě. Další část terapie je zaměřena na oblast mezilidských vztahů. Jak pacientka navazuje vztahy, jak je udržuje, jak moc si dovolí projevovat své emoce, potřeby, touhy? Podle jakých měřítek soudí, jestli ji někdo má rád nebo ne? Mnoho vzorců chování okoukáme od svých rodičů. Vztahy s rodiči proto hrají prim u každé dívky s poruchou příjmu potravy. Na to se samozřejmě v terapii zaměřujeme. Téma mezlidských vztahů je velmi důležité, vztahy nás ovlivňují, souvisí s naším pocitem užitečnosti, důležitosti, jestli se cítíme, že někam patříme, nebo se cítime nepochopení, nedostateční. To jsou všechno oblasti života, které mají vliv na vnímání naší sebehodnoty. A právě na uvědomění si vlastní sebehodnoty je u pacientů trpících poruchami příjmu potravy potřeba pracovat.
MUDr. Lucia Pacherová
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.