Solit či nesolit?
Známá česká pohádka proklamuje poselství, že sůl je nad zlato. Přestože solné bohatství je pro lidstvo nedocenitelné (přesně jako ve výše zmiňovaném filmu si dokážeme jen stěží představit, jak by chutnaly naše oblíbené pokrmy neochucené), ani kuchyňská sůl samotná není bez kazu. Lékaři a odborníci nám doporučují solit co nejméně. Mají k tomu pádné důvody?
Solné bohatství tělu ne vždy prospívá
Hned ze začátku se pojďme podívat, na čem se sůl v lidském těle podílí a co negativně ovlivňuje. Chlorid sodný neboli kuchyňská sůl v nadměrném množství způsobuje otoky ledvin a zabraňuje vylučování odpadů látkové výměny a močoviny. Zhoršuje také příznaky revmatu, ekzémy a jiná kožní onemocnění. Není žádným tajemstvím, že nadměrné solení zvyšuje krevní tlak, může dokonce stát za poškozeními jater a ledvin.
Málo versus hodně
Bojíte se, že když se svého jídelníčku vyškrtnete sůl a omezíte solení pokrmů, bude to mít na tělo negativní účinky? Ano i ne. Máte pravdu v jednom. Tělo určité množství soli ke svému fungování potřebuje. V malém množství má sůl dokonce povzbuzující účinky, na což přišli již antičtí Římané. Ovšem vzhledem k dnešní podobě potravinářského průmyslu, kde je sůl doslova všude (od pečiva přes konzervy až po polotovary a mléčné výrobky), se nemusíte bát, že by váš organismus trpěl jejím nedostatkem. Schválně si udělejte malý průzkum. Příště, až se vydáte do supermarketu, pečlivě si přečtěte etikety všech výrobků, které pravidelně konzumujete. Sůl je skoro všudypřítomná. Proto vás jistě nebude bolet srdce, když pro příště pokrm osolíte jen velmi zlehka a chuť doladíte raději čerstvými nebo sušenými bylinkami.
Pohled „zevnitř“
Pojďme se nyní podívat, co se v těle děje a jak hospodaří se solnou nadílkou, kterou mu dopřáváme. Pokud tělo přijímá málo soli, je její nadbytek vylučován ledvinami a potními žlázami. Je-li ale soli v potravě nadbytek, organismus ji zadržuje. Stoupá tedy její koncentrace v krvi. Na první pohled takový stav ani nepoznáte a „nemocní“ jedinci se většinou cítí dobře. Pokud ale dojde k úbytku soli (například větším pocením), objevují se deprese v důsledku porušení tlakové rovnováhy tělních tekutin. Pacient se necítí dobře a jedinou útěchu najde v dalším příjmu soli. Určitou dobu může takový mechanismus fungovat, po čase se ale neodvratně dostaví škodlivé následky. Zvýší se koncentrace soli v moči a dochází k poškozování některých orgánů, zejména jater a ledvin. To vše může vyústit až v v těžké poškození ledvin, kdy jsou močí z těla vylučovány i tak důležité komponenty jako červené krvinky, bílkoviny a tkáň. Objevit se může také hnis. Ledviny navíc nejsou schopny dále sůl vylučovat. V tomto stadiu už navíc nelze pacientovi pomoci dietními návyky a omezením soli. Pokud vás tento scénář vyděsil, jste možná na dobré cestě. Nejlepší léčbou je totiž již samotná prevence. Denní přísun sodíku by u dospělého zdravého člověk neměl být více než dva a půl gramu denně, což představuje asi sedm a půl gramu kuchyňské soli. Bohužel statistiky ukazují mnohem vyšší čísla, příjem soli se u nás pohybuje okolo šestnácti gramů za den!
Nechcete-li mít v budoucnu problémy, nezbývá než snížit množství soli v přijímané potravě. A to platí obzvlášť u jedinců trpících nadváhou nebo vysokým krevním tlakem. Určitě objevíte množství zajímavých chutí díky bylinkám a koření. Bez soli sice žít nemůžeme, přesto ovšem neplatí, že by byla nad zlato. Pevné zdraví je přece tím nejcennějším bohatstvím.
Autor: Redakce PZ
no ja nevim. ja to az tak moc neresim. a solim asi dost. vi nekdo jak se projevuje ta "skodlivost"??? neco konkretnejsiho?