Květen na zahradě. Máj je lásky čas, milujte proto svou zahrádku a všechen život v ní!

Jak naložit se zahrádkou během krásného měsíce května? Přečtěte si, co vše byste měli zařídit, co nevynechat a na co myslet. Práce na zahradě v květnu je přece radost! Vše se zelená a kvete a svět je hned veselejší a barevnější. Práci na zahradě v květnu berte také jako přípravu na léto, kdy budete venku jistě trávit mnohem více času jak při pracovních, tak při odpočinkových a relaxačních aktivitách.

Je půlka května a „před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta" - můžeme dát ven všechny sukulenty, kaktusy, pokojovky, kterým prospívá letnění, balkónové a přenosné rostliny. Podmínkou je jejich postupné otužování, kdy rostliny přenášíme na teplé dny ven a na chladné noci dovnitř. Rostliny tak zvykáme nejen na chlad, ale i na sluníčko; pokud trávily celou zimu někde v koutě, mohlo by je polední slunce zle popálit. Proto jsou na první venkovní pobyty vhodné teplé, ale podmračné dny.

Trvalkové záhony okopeme a přihnojíme kompostem, dáme oporu hrášku, jednotíme mrkev a petržel, vyséváme rychle rostoucí letničky, bylinky a zeleninu (např. fazole a cukrovou kukuřici), vysazujeme celer, rajčata, majoránku a bazalku.

Při práci na zahradě myslete na svou bezpečnost!

Protože práce na zahradě není jen procházka růžovým sadem, ale patří k ní i pila, žabka, rezavé hřebíky a třísky, lezení po žebřících a po stromech, horko, klíšťata atd., dbejme na svou bezpečnost. Připomínáme očkování proti tetanu a klíšťové encefalitidě, klobouk při práci na sluníčku, přilbu se štítem při řezání dřeva, rukavice skoro při všem (i tříska dovede potrápit), přítomnost aspoň základní lékárničky v zahradní chatce.

Nelezme na vratké žebříky, když nám táhne na osmdesát a máme osteoporózu. Buďme soudní a buďme opatrní, nejednejme zbrkle, kromě tahání topícího se dítěte z jezírka všechno může počkat. Udělejme si zahradu tak bezpečnou a pohodlnou, ať si léto můžeme vychutnat v zahradním lehátku, ne na nemocničním lůžku.

Jak naložit s vodou? Jezírka, pítka, sudy...

Voda na zahradě je jednak ta, ve které žádné tvory nechceme (například v sudu na sběr dešťové vody či v bazénu) a dále voda, která má nějaké tvory přilákat (rybníčky, pítka). V prvním případě se snažíme hladinu zakrýt - jednak neposkytneme líheň komářím larvám a jednak nebudeme muset z vody tahat utonulé puštíky.

I v druhém případě se snažíme, aby naše pítka a rybníčky nebyly smrtonosné pasti, což znamená zabezpečit, aby z nich různá havěť mohla vylézt na břeh. Vodu potřebují všichni obyvatelé zahrady, ale chtějí se jen napít, osvěžit či rozmnožit a nemají v úmyslu bojovat o život. Ani žáby, v rozporu s obecným přesvědčením, nechtějí strávit celý život na dně hluboké skruže.

Pokud opravdu nemáme možnost vybudovat rybníček s postupným svažováním, spojíme vodu se souší alespoň nějakým můstkem (balvanem, prknem) či do ní vložíme alespoň kus polystyrenu sloužící jako vor - „vor" musíme často kontrolovat a po vyfocení pustíme trosečníky na svobodu. Do vody, která má sloužit živočichům na zahradě, nelijeme žádné chemikálie. Pokud máme opravdu jen malé a nehluboké pítko, pravidelně v něm měníme vodu.

Trávník na zahradě - s živočichy či bez?

Nedokonalý trávník dá méně práce a více užitku, a leckterý tvor v něm najde v něm úkryt a/nebo potravu. Dokonalý trávník je sice lepší než beton, ale to je tak všechno, co se dá k jeho chvále říct. Není třeba jistě podřizovat veškeré své potřeby a estetické cítění ježkům a sýkorkám, ale i tak bychom mohli na své zahradě vyhradit koutek, kde nebudeme řádit se sekačkou a křovinořezem dvakrát týdně.

Není horší obrázek, než když člověk, který z neznalosti, zloby či lhostejnosti ničí všechen život kolem sebe a přitom káže o zlořádném lidstvu střílejícím bizony a nosorožce. Jestli chceme být sobci a kruťáci, dělejme to důsledně, a až se nás naši vnuci budou ptát, proč znají krtka, čmeláka, babočku, modřinku a rosničku jen z obrázků, přiznejme hrdě, že na pokraj vyhubení jsme je dostali my sami a že není rozdíl mezi nošením kožichu z ocelota a bořením mraveniště nedaleko lesní chaty.

Pokud chceme na zahradě berušky, musíme trpět i mšice; pokud motýly, musíme trpět i plevelné rostliny, kterými se živí jejich housenky; pokud ježky, nesmíme trávit slimáky Vanishem. Není na škodu nastudovat si, jak vypadají jednotlivá stádia vývoje našeho oblíbeného tvora a jaké jsou jejich nároky - většinou známe jen dospělce, ale podezřelá vajíčka na listu v nás vyvolávají zděšení a snažíme se je co nejrychleji zlikvidovat.

Není nutné obcházet každou krtinu s posvátnou úctou, když na jejím místě chceme vybudovat zahradní posezení, není nutné místo pěstování salátů chovat slimáky, ale trocha nadhledu, tolerance a velkorysosti k našim „menším bratřím" by naší věci, totiž zahradě, jistě jen prospěla.


Anna Ogrocká (více o ní zde)

Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

• Úspěšná diplomka na čas: Tipy na zvládnutí velké výzvy
• Vydejte se na zahraniční motoexpedici plnou adrenalinové zábavy
• Jak trénovat pozornost u dětí?
• Těstoviny: nejznámější druhy italských těstovin

Zpět