Vladimír Václavek & Miloš Dvořáček & Frieder Zimmermann & Matthias Macht - Edel
11.5.2010 | autor: Redakce PŽ
Vladimír Václavek je po třech letech zpět s novou nahrávkou a tentokrát i s novým zvukem. Po řadě klidnějších až meditačních alb přichází s deskou, která rozlévá svůj záběr až k rockovým břehům Dunaje a to díky hostujícím muzikantům. Miloš Dvořáček je v posledních letech konstantou ve spolupráci s Vladimírem Václavkem, nově se ale na albu EDEL objevují hudebníci ze sousedního Německa, kytarista a skladatelem Frieder Zimmermann a bubeník Matthias Macht. Společně pak tento kvartet vytvořil originální barvitou nahrávku, která v bohaté diskografii Vladimíra Václavka určitě vynikne.
„Nahrávání začalo úplně z čisté vody. Sešli jsme se u Fridera ve studiu a improvizovali. Z improvizací potom vykrystalizovaly písně a stejně tak to bylo i s texty. Všechno vznikalo naživo, na místě. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme a co vznikne. O to vetší jsme měli radost, když byla nahrávka hotová." říká Vladimír Václavek ke vzniku desky.
Pokud neznáte Vladimíra Václavka, pravděpodobně jste nikdy neslyšeli o alternativní hudbě. Václavek přes dvacet let totiž patří k tomu nejlepšímu, co česká alternativní scéna nabízí. Vedle Pavla Fajta nebo Ivy Bittové byl jedním z tvůrců brněnské alternativy. V posledních letech nahrával spíše sólová alba (CD Písně nepísně - 2003, Ingwe - 2005), ale již to předcházející „Život je pulsující píseň" (2007) natočil s Milošem Dvořáčkem. Zahraniční spolupráce vznikla díky iniciativě Friedera Zimmermanna. „Impuls přišel od Friedera, který se s námi spojil přes Myspace. Potom jsme se setkali v Praze na našem koncertu a spřátelili jsme se. A odtud byl už jen krůček ke společné práci." vysvětluje spolupráci Václavek.
Frieder Zimmermann je nejen velmi vyhledávaným skladatelem scénické hudby, kterou dělal k řadě dokumentů, divadelních či rozhlasových her, ale i vynikajícím kytaristou (žákem Roberta Frippa). Právě spojení Vladimíra Václavka s ním přineslo nebývalé jiskření a výsledkem jsou skladby, které místy až evokují éru legendární kapely Dunaj. „Toto album je společná práce a ta rocková hudba ve mně samozřejmě stále je. Je to můj hudební jazyk, jen teď byl trochu stranou." komentuje Václavek místy hutnější styl současné nahrávky. Na rozdíl od Dunaje nabízí nová deska množství perkusí a bicích, což je samozřejmě způsobeno hned dvojící bubeníků. Matthias Macht se originálním způsobem doplňuje s Milošem Dvořáčkem a vytvářejí společně skvělé rytmické plochy, které se prolínají a některé snivé skladby ženou neúprosně rockově vpřed.
„Edel znamená něco jako vznešený, vzácný, drahocenný... Je to o kvalitě, myslím tím energetickou kvalitu, kterou jsme chtěli, aby naše hudba obsahovala. Já už mám dost morbidity, které je umění plné a chci čerpat z úplně jiných zdrojů." říká Vladimír Václavek.
Václavek na svých albech velmi rád zhudebňoval básně např. Bohuslava Reynka či Antonína Přidala. Na albu Edel ale upustil od hledání cizích básnických textů a použil texty vlastní nebo Tanji Ebeling. „Poslední období sahám v textech do vlastních zdrojů. A necítili jsme, že by všechny písně musely být otextovaný. Nechali jsme tomu volny průběh a ta hudba si sama řekla, co potřebuje."
Album Edel je zajímavým pokračováním na hudební cestě, kterou osobitý muzikant a skladatel Vladimír Václavek započal svým prvním sólovým albem „Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj". Ale i přesto, že je ta cesta klikatá a plná překvapení, má hudba Vladimíra Václavka stále co říct.
Tracklist:
1. Ouvertüre 4:49
2. Pohádka 8:45
3. Schneeleopard 6:40
4. Rodeo 3:40
5. Vikingům 4:39
6. Horská jeskyně 4:58
7. Radio Leben 6:11
8. Edel 5:55
Total time 45:57
Music by Frieder Zimmermann, Vladimír Václavek, Miloš Dvořáček, Matthias Macht
(except Vikingům - Zimmermann, Václavek, Dvořáček)
Lyrics by Tanja Ebeling 3., 7., Vladimír Václavek 2., 5.
Recorded and mixed by Frieder Zimmermann
Mastered by Luboš Malinovký
Bio
Zpěvák a kytarista Vladimír Václavek má za sebou skutečně bohatou muzikantskou dráhu. Vedle Pavla Fajta nebo Ivy Bittové byl jedním z tvůrců brněnské alternativy, která společně s undergroundem tvořila od poloviny osmdesátých let kontrapunkt k oficiální rockové scéně. Na rozdíl od undergroundu měla ovšem hudba samorostlých Moraváků téměř mizivý politický podtext. Důležitější bylo předávání pocitů a nálad nevázaných na čas i prostor. Repertoár bigbítově laděného Dunaje byl často založen jen na těžko spočitatelných rytmech, provázely ho poměrně složité harmonické postupy a struktury skladeb se vymykaly tehdejším ortodoxním rockovým mechanismům.
Na začátku devadesátých let zažila brněnská alternativní scéna novou vlnu aktivity, která vyústila ve větší samostatnost jednotlivých individualit a také v jejich obrat do zahraničí. V roce 1994 natočil Václavek pod svým jménem první album nazvané Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj, na kterém figurují mimo jiné hosté z Francie. V této době také založil moravsko-japonsko-francouzské seskupení Rale (Šelest), se kterým natočil tři úspěšná alba, na nichž je slyšet „šelest" šesti jazyků a inspirace kulturami několika kontinentů. Vedle paralelní účasti v několika dalších formacích nahrával v roce 1997 Václavek dohromady s Ivou Bittovou nezapomenutelné dvojalbum Bílé inferno. Společně s hostujícími muzikanty z tohoto alba zakládá posléze s Bittovou téměř jazzové seskupení Čikori, dále působí v kapele V.R.M., postupně v něm ale sílí nutkání vydat se na samostatnou dráhu.
Václavek je málomluvný introvert, který žije se svou ženou Táňou na Vlčí Hoře v Krásné Lípě. Možná právě proto je pro jeho hudbu typická neuspěchanost, uvolněnost a jistá zemitost spojená s patosem. Původně hrál na baskytaru a postupně přestoupil na kytaru, na kterou ovšem hraje výrazně baskytarovým stylem. Během posledních let si zvykl také na společnost různých elektronických krabiček, kterými své linky dovede občas pořádně zhutnit. V jeho stylu zaslechneme asi nejčastěji inspiraci typicky africkou kytarovou hrou, která do Evropy pronikla z Mali. Ne že by moravský bard u Afričanů studoval. Jejich styl vstřebal jaksi mimochodem posloucháním nahrávek. Patos a zemitost své tvorby podporuje Václavek výběrem zhudebňovaných textů. Nejraději sahá k poetice Bohuslava Reynka a k venkovskému prostředí u Federica Garcíi Lorcy. Pravidelně zapojuje básně Antonína Přidala a své vlastní texty.
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.