Dětství: upřímnost, důvěra, prostota
Zdá se, že rčení „co na srdci, to na jazyku“ platí především pro ty nejmenší. Je obdivuhodné, jak jsou děti spontánní a upřímné. Někdy nás jejich průpovídky těší, jindy nám třeba i trošku ubližují, nebo způsobí horké chvilky. Každopádně jedno mají společné – nekompromisní pravdu. Nabízí se však vtíravá otázka: Neměli bychom si my sami vzít z dětí příklad?
Přijměte pro tentokrát jeden příběh.
O Vánocích daroval jeden chlapec své matce přenádhernou mušli. Nikdy nic podobného neviděla. Tato mušle zářila na všechny strany a i šum moře jakoby v ní byl intenzivnější než v ostatních.
„Kde jsi tak nádhernou mušli našel,“ ptala se synka.
Chlapec jí vysvětlil, že takovéto mušle se dají nalézt jen na jediném místě. Asi deset kilometrů od domu, kde žili, je zátoka, kde moře občas vyplaví něco nádherného.
„Je to ale moje malé tajemství, neříkej to nikomu,“ prosil chlapec.
„Neboj neřeknu. A mušli si vystavím, budu si tak každý den připomínat tvůj nádherný dárek. Nemusel jsi ale kvůli němu chodit přece tak dalekou cestu...“
„Ta cesta byla součást mého dárku, maminko,“ odpověděl se zářicíma očima malý chlapec.
Děti nás někdy překvapí. Dělají vždy to, co pokládají za správné, jsou obětavé a opravdové. S přibývajícími léty je pomalu ale jistě tato vlastnost opouští a stávají se dospělými, kteří dětskou upřímnost postrádají. Zkusme tedy tuto dětskou vlastnost v našich ratolestech ochraňovat a sami si někdy z dětí vzít příklad!
Autor: Redakce PZ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.