Do jaké míry se necháte ovlivňovat míněním druhých lidí?

Nutkání zařadit se
Už od malička nás většina rodičů učí, abychom se vždycky starali o to, jaké mínění o nás druzí mají. Větu: „Co by si pak o nás pomysleli lidi," zná snad opravdu každý. A protože člověk má potřebu být společenský, vždy se snaží zařadit do nějaké sociální skupiny. Ano, možná ne každý si přeje být hvězdou velké společnosti, ale i tak potřebujeme cítit, že nás má někdo rád. Už jako děti těžce snášíme, když nás ostatní děti nechtějí přibrat k sobě do hry.
A právě děti umí dát všechny pocity náležitě najevo - dobré i špatné. Takže jsme vlastně už v dětském věku všichni pochopili, že pokud chceme s většinou ostatních lidí vycházet, budeme se jim muset určitým způsobem podřídit nebo převzít vedoucí roli a být tím, jehož názory určují, jak se kdo chová. Jenže v praxi jsme stejně později zjistili, že i ten, kdo ovlivňuje nás, je ovlivňován někým jiným. Je to prostě a jednoduše řetězec názorů, který nikde nezačíná, ani nekončí, ale v každém vztahu mezi dvěma a více jedinci existuje.
Chci se líbit
Jak už jsme si vysvětlili, každý z nás se chce někomu v podstatě zalíbit. I kdyby jen jedné jediné osobě na celém světě. Není nic špatného na tom, když jdeme s kamarádkami nakupovat a necháme si poradit, co nám sluší a co pro nás není to pravé. Nicméně pravdou je, že i tak bychom si jejich názor neměli brát příliš osobně. Mnohokrát se vám určitě stalo, že jste si něco nekoupili jen proto, že se to nelíbilo osobě, která byla při nákupech s vámi - a pak jste toho litovali.
Ano, mně se to také stalo a zrovna docela nedávno. A tak mě napadlo, že přeci jen bychom měli dát víc na svůj vlastní úsudek, protože co se jednomu zdá dokonalé, pro jiného je ošklivé a naopak. Dokonalost je zkrátka a jednoduše velmi relativní pojem. Proto se vždy obklopujte věcmi a lidmi, kteří se líbí právě vám a neodsuzujte ostatní, pokud nejsou takoví, jaké byste si je představovali. Čím více volnosti dáte vy jim, tím více jí ponechají i oni vám.
Vzory v chování
Já, vy, oni, zkrátka všichni přebíráme vzory chování od lidí, se kterými se stýkáme. Ten, kdo se rád poflakuje, si k sobě najde partu líných lidí a člověk, který má nějakého koníčka, si pravděpodobně k sobě najde lidi, které zajímá to samé. Proto vždy mějme na paměti, že s jakými lidmi se budeme vídat, takoví budeme my sami. Hledejte si k sobě lidi, kteří mají v životě stejné cíle jako vy, napodobujte vzory chování lidí, které obdivujete, a buďte vždy ke všem vřelí a milí, protože pak si vás také najdou vřelí a milí lidé. Zbožňuji větu z mé oblíbené knihy: „Buďte vždycky ke všem vlídní. Neznám nikoho, kdo by se rád stýkal s nevlídnými lidmi." A ono na tom něco bude, nebo ne?
Květa Marvanová
Autor: Redakce PŽ